Když Otmarova žena mlčela
Vona byla jeho žena Marta. A protože můj starší bratr chodil na návštěvy zásadně kvůli nakládanému hermelínu, a nikoli pro radu, pochopila jsem, že se stalo něco vážného. Otmar byl otec dvou chlapců, jehož sladká, vždy mírná a ohleduplná Marta, začala jedno pondělní dopoledne vydávat štkavé, téměř zvířecí zvuky a pak se odmlčela. Prý to trvá už druhý den.
Nic jsem neudělal, nic, co bych neudělal předtím, jsem stále stejný, tvrdil Otmar a já věděla, že to tak je.
To osudné pondělní dopoledne Marta chystala svému muži svačinu. Tak jak byla zvyklá po dlouhá léta, každý všední den, aby její choť měl v práci co přežvykovat. Úklid, děti, úklid, sporák, bábovka, a zase děti a vlídné slovo pro Otmara a pár okamžiků živočišného sexu, i když ji bolela hlava a mozek vytrvale předhazoval seznam pro zítřejší nákup. A taky háčkovala, pletla, sbírala recepty a pěstovala bylinky.
Marta plnila housky salámem, salátem a rajčaty a myslela na to, že by si taky dala, ale nemohla, čtrnáctiměsíční Marek už zase vylezl na židli, už si představovala ten tupý náraz hlavy o zem, praskání kostí, a tak běžela a strčila dítě do postýlky, a to začalo řvát, jako kdyby tu lebku už mělo rozbitou. A tříletý Vojtíšek prasil kuchyňskou linku olejem a kořením, prý vaří a Marta prosila, aby si šel do pokoje hrát s autíčky, ale on nechtěl, musí přece uvařit. Přišel Otmar, viděl rajčata líně se válící na salátu a otráveně prohlásil, že rajčata mu lezou krkem, že si je vytáhne a mezitím vytáhnul ječící dítě z postýlky, a to šlo okamžitě lézt na židli. Marta rudla, proč to vůbec dělá, ptala se, když už ani díky za to všechno neuslyší. K čemu jsem jim vlastně dobrá? K čemu jsem platná? A Vojtěch patlá, v ruce nůž. Marta vyběhne jak střela a muž: „prosím tě, uklidni se!“, řekne hysterce, a jak lenochod se plíží k synovi minutu poté, co nůž leží v bezpečí šuplíku. Otmar vezme svačinu: „Už jdu.“, Marek padá i se židlí, Marta štká, vyje, bulvy se jí vyvalují z očních důlků, tlačí je vztek. Ne, že by je netlačil dřív, ne…teď už se dostatečně nahromadil a přetéká…
Přetéká, ženy, a v hněvu se domovem odrážejí od stěn slova, při kterých dětem obyčejně zacpáváme uši, probíhá kulometná palba porcelánovým nádobím, krev bublá, mozkové vlásečnice praskají a padáme k zemi, půlku obličeje schlíplou jak pes.
Je to naše vina. Samy jsme si stanovily tyto hranice, podmínky, kterých jsme se držely, neboť většina (pohádky nevyjímaje) tvrdí, že je to tak správně, léta obětovaly pro něčí chválu, nikoli pro svůj vlastní růst, nejisté jako dítě, jehož citová nádrž je vyprahlá. Chceme být milovány a oceněny, zatímco se samy nemáme mít za co rády. Nečekejte od okolí, že najednou pochopí, že se vám vlastní klícka nelíbí. Samy jste si ji totiž léta budovaly. Buď se s tím smiřte, nebo přestaňte nenávidět druhé za svá rozhodnutí.
Já se snažím, snažím nesmířit a přestat nenávidět.
Olga Bulvová
Nádoba
Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...
Olga Bulvová
Kdo jsem?
Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...
Olga Bulvová
O život
"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"
Olga Bulvová
Hurá, autoškola!
Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.
Olga Bulvová
Přirozený koloběh
Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.
Další články autora |
Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl
Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování
Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...
Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci
Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...
Prezident Petr Pavel se zranil v obličeji při střelbě ve zbrojovce
Prezident Petr Pavel se při střelbě na střelnici v uherskobrodské České zbrojovce, kam zavítal...
Ukrajinci dočasně stahují tanky Abrams. Jsou zranitelné při nasazení dronů
Ukrajina dočasně stáhla z boje americké tanky Abrams M1A1, které se ukázaly být zranitelné při...
„Smrt režimu.“ Za nápis si má nezletilá ruská studentka odpykat 3,5 roku
Ruský vojenský soud odsoudil žákyni desáté třídy, sedmnáctiletou Ljubov Lizunovovou ke 3,5 roku...
Zavolíme! Kandidáti do eurovoleb se utkají v debatě vysílané i studentům škol
Šest kandidátů pro volby do Evropského parlamentu přijalo účast v debatě Zavolíme!, která bude...
Další případ zpožděné dodávky zbraní. Česká firma se soudí na Ukrajině
Premium Vztahy mezi Českem a Ukrajinou nejsou vždycky idylické. Svědčí o tom soudní spor, na který narazila...
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x