Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Jak jsem po třech letech odešla

Když jsem svůj záměr oznámila starší dceři, šokovaně vytřeštila oči a v jeden okamžik jsem si byla jistá, že pozbyla pudu sebezáchovy a nedýchá. Syn se cítil ukřivděn, neboť v jeho pětileté mysli bylo naprosto nemožné, abych opust

Z mého pohledu existují dvě skupiny matek pobírajících rodičovský příspěvek. K první skupině řadím ženy, jež mají možnost trávit alespoň krátký čas jako samostatné jednotky. Baví se, vzdělávají, pracují. Z vlastní zkušenosti mohu čestně prohlásit, že tyto chvíle jsou důležité pro zachování si duševního zdraví. Ve druhé skupině jsou matky, které tuto možnost nemají. Důvodů může být hned několik. Můžete se domyslet. Ti méně schopní imaginace, nechť se obrátí na partnery, manžely, ostatní rodinné příslušníky a jedince, pro něž slovo matka představuje osobu, která drží lidově řečeno hubu a krok, pečlivě se stará o potomstvo a domácnost a setrvává se svými ženskými tvary v domě, pokud tedy nemaká na poli nebo nestojí frontu v samoobsluze, protože tak to před půl stoletím fungovalo, proč by ne i dnes. Má zkušenost z této skupiny je naprosto odlišná. Jestli jsem někdy ve svém životě mohla tvrdit, že jsem psychicky naprosto v pořádku, pak bych nyní za takové prohlášení shořela v plameni pekelném takovou rychlostí, že by nestihl požární alarm zapípat.

Jak to myslím?

- Bolest. Stala se každodenním chlebem. Zhruba od šesti hodin ranních do půlnoci můj mozek registruje tyto informace: " Bolí mě bříško. Bolí mě hlava. Bolí mě nožičky. Bolí mě koleno, loket, palec, zub, krk, sval, dermální papila a kurtikula vlasu na temeni. "

- Vzhledem k tomu, kolikrát se mi téměř zastaví srdce zděšením, když mě jedno z drahých dětí probudí v nočních hodinách šeptajíc mi ve tmě ložnice těsně nad obličejem "mamííí", přestávám vnímat problém se spánkovou apnoe jako život ohrožující.

- Vlastní slovní zásobu a všeobecný přehled bych shrnula slovem nedostačující. Jistě by se mnou souhlasily místní prodavačky, pošťačky, pedagogové mých potomků, řidiči, jimž jsem zdlouhavě vysvětlovala cesty k místům vzdáleným na dohled i německý turista, kterému jsem na dotaz odpověděla hysterickým smíchem a úprkem. Důležité je, že vím, kde se nacházejí dětská hřiště a pískoviště v okruhu deseti kilometrů a znám nazpaměť pětadvacet moučníků. Na datum nebo na den v týdnu už se mě ale neptejte. A to ani tehdy, držím-li v ruce kalendář.

- V neposlední řadě musím přiznat, že i obyčejné klení jsem degradovala z vulgarismu označujícího velký sval hýžďový na slovní spojení himl hergot laudón donrvetr, který užívám stejně často jako běžné dobrý den. Vzhledem k tomu, že žiji na vesnici, jistě chápete, co tím chci naznačit.

A tak jsem si jedno lednové odpoledne při vynášení nočníku řekla, teď nebo nikdy a přihlásila se do autoškoly. Nikdo kromě mne nadšeně do výše neskákal, slavnostní dort se nepekl. Plná elánu a s pocitem svobody jsem tedy vyrazila mezi lidi. Poprvé po třech letech bez doprovodu malých človíčků. A tehdy mi navzdory mým předchozím libým představám došlo, v jaké izolaci jsem doposud žila. Ploužila jsem se teď ulicemi jako komparsistka ze seriálu se zombie tématikou a ze zvyku reagovat na neustálé otázky brblala a odstrašovala tím kolemjdoucí. Možnost se rozhlédnout a vnímat obří prostor i jinak než pohledem k zemi ve mně vyvolal agorafóbní stavy. Touha po volnosti ustoupila žádosti schovat se zpět mezi čtyři stěny domova. Najednou nebylo žádné my a žádné ony. Ale jen já a nesmírný počet lidí, který by byl schopen mě zastavit a třeba po mně něco chtít!

Chtělo se mi blít.

V té chvíli mi na mysl vyvstala otázka, kterou jsem kladla dětem pokaždé, když provedly něco nečekaného.

Jsi normální?!

A tato otázka se opakovala, opakovala a opakovala pořád dokola se stejnou intenzitou, s jakou se loni na jaře v místní škole objevovaly v hlavách školáků vši. Kde končí ta hranice, kdy se z obyčejné zdravé ženy stane koktající pošuk s upocenými dlaněmi? Přichází to tehdy, když pomyslně sklapneme paty a stiskneme čelisti v mlčení jenom proto, abychom někoho nepohoršily přáním strávit alespoň hodinu týdně upravené a čisté třeba jen procházkou s kamarádkou Máňou od naproti? A nemůžeme si za to právě my samy?!

První hodiny autoškoly byly super. Když pominu skutečnost, že jsem nervozitou zářila jak Rudolfův pitomý nos, těsně před odchodem jsem nabyla jistoty, a než jsem odemkla dveře od domu, s úsměvem a radostí z opětovné návštěvy kurzu jsem nasála do plic obří dávku čerstvého vzduchu.

Autor: Olga Bulvová | sobota 7.2.2015 10:00 | karma článku: 16,10 | přečteno: 1500x
  • Další články autora

Olga Bulvová

Nádoba

Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...

10.6.2018 v 20:15 | Karma: 6,77 | Přečteno: 249x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

Kdo jsem?

Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...

10.12.2017 v 1:53 | Karma: 8,41 | Přečteno: 285x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

O život

"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"

4.11.2015 v 15:13 | Karma: 10,18 | Přečteno: 387x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Hurá, autoškola!

Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.

15.10.2015 v 18:37 | Karma: 13,89 | Přečteno: 714x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Přirozený koloběh

Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.

10.7.2015 v 10:00 | Karma: 8,50 | Přečteno: 424x | Diskuse| Ona
  • Nejčtenější

Tři roky vězení. Soud Ferimu potvrdil trest za znásilnění, odvolání zamítl

22. dubna 2024,  aktualizováno  14:47

Městský soud v Praze potvrdil tříletý trest bývalému poslanci Dominiku Ferimu. Za znásilnění a...

Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici

25. dubna 2024  12:40,  aktualizováno  14:38

Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...

Takhle se mě dotýkal jen gynekolog. Fanynky PSG si stěžují na obtěžování

21. dubna 2024  16:37

Mnoho žen si po úterním fotbalovém utkání mezi PSG a Barcelonou postěžovalo na obtěžování ze strany...

Školu neznaly, myly se v potoce. Živořící děti v Hluboké vysvobodili až strážníci

22. dubna 2024  10:27

Otřesný případ odhalili strážníci z Hluboké nad Vltavou na Českobudějovicku. Při jedné z kontrol...

Rusové hlásí průlom fronty. Ukrajinská minela jim přihrála klíčové město

24. dubna 2024  11:40,  aktualizováno  15:50

Premium Jako „den průlomů“ oslavují ruští vojenští blogeři pondělní události na doněcké frontě, kde se...

Má přejít česká ekonomika na válečný režim? Doba míru je pryč, říká Pojar

27. dubna 2024

Vysíláme Britský premiér Rishi Sunak nedávno oznámil, že jeho vláda uvede zbrojní průmysl do válečného...

Každý druhý učitel v Německu zažívá ve třídách násilí. Brutalita na školách roste

27. dubna 2024

Premium Německý učitel se stává docela riskantní profesí. Násilí se stává stále běžnější částí vyučování a...

Biden nečekaně kývl na předvolební debatu. Kdykoli kdekoli, říká Trump

26. dubna 2024  22:27

Americký prezident Joe Biden se v pátek nechal slyšet, že by chtěl do debaty se svým předchůdcem...

USA mění systém pomoci Ukrajině: už ne sklad, ale zbraně přímo ze zbrojovek

26. dubna 2024  21:30

USA chystají dosud největší balík vojenské pomoci Ukrajině v přepočtu za více než 140 miliard...

Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat
Samoživitelka skončila v nemocnici a čtvrt roku nemohla pracovat

Téměř deset miliard korun – tolik jen za loňský rok poslaly pojišťovny lidem za úrazy, závažná onemocnění či úmrtí. Životní pojištění pomohlo za...

  • Počet článků 32
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 932x
Kdysi umělecky zaměřená a plna naivního očekávání.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám