Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Přirozený koloběh

Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.

Po ulicích se courají mladé i staré páry, ruku v ruce, otírají se upocenými končetinami o sebe, až to mlaská. Rozhazují úsměvy na všechny strany, trošku toho dlouhého upřímného souložechtivého koukání do očí.

Takhle nasraná už jsem nebyla tři týdny!

Týden první:

„Mám dojem, že procházíš manickou fází!“, hustí do mě kamarádka Dáša. Raděj bych procházela tunelem s neoslňujícím bílým světlem na jeho konci. Dáša má pět let po přechodu. Asi zapomněla.

Já se nestihla ani otřepat, a už je to zase tady. Jako balónek. Stačí píchnout a odletím ke hvězdám. Unavená, ale ne tak moc, abych nebyla schopná dojít si do lednice pro čokoládu. A za pár minut pro litrovou krabici kokosové zmrzliny. Ležím v křesle, které nebylo zkonstruované na polohu vleže.

„Maminko, uděláš mi pití?“, žadoní jedno z mých dětí. Děcka otravný. Nechce se mi ani na záchod.  Ale když už musím vstát...vezmu si ještě ze spíže polomáčený. Zapadnu do křesla a rozhodně se netvářím spokojeně.

„Maminko, to pití!“

Do psí díry!

„Maminko, půjdeme na hřiště?“

Rozhodně ne. Maminka musí číst knížku, miláčku.

„Maminko, přečteš mi pohádku?“

To víš že jo! Bolí mě břicho, hlava, klouby, prsa a určitě mě bolí i oči, i když to ještě neví.

„Miláčku, jsem doma!“

No tě pic. Asi vyskočím z křesla a udělám tři přemety...

„Jak ses měla?“

Až tě večer kopnu do holeně, bude to lepší, díky za optání.

„Co máme k obědu?“, ptá se můj veselý manžel.

Nevím, tys něco koupil?

„Dneska ti to sluší!“, zamrká a nasadí svůj svádivý výraz.

Asi ho bodnu šroubovákem do týla.

Týden druhý:

Mám dojem, že ještě deci a zkolabuju. Hraju všema barvama. Bílou, červenou, bílou, červenou, červenou, červenou...Potím se, hekám, cítím, jak ze mě odchází život. Dáša prý během „těch“ dní mohla i sportovat.

Dáša je divná. Nechápu, proč se s ní bavím.

„Jdeme dneska do toho kina?“, ptá se ta paní Divná už asi potřetí.

„Vem si ty černý šaty“, mrkne na mě,“ty, co sis koupila předloni v Itálii.“

Vona je fakt blbá!

„Ne, vem si ty bílý šortky“, hukne z obyváku manžel.

Co jsem komu udělala, že mám doma takovýho debila...

Sedíme v první řadě a koukáme, jak se Samuel L. Jackson snaží o vyhlazení lidstva.Teda Dáša se kouká. Já svírám stehna, až to pálí. Mám dojem, že vstanu, a vyvalí se ze mě hektolitry rubínově zbarvené tělní tekutiny. Hryžu si nehty. Když elitě na filmovém plátně začnou pukat hlavy, puká mi v kříži. Došourám se domů.

„Měl jsem za to, že za těch x let sis už stačila zvyknout“, prohodí manžel, když se nepřevlečená schoulím do prenatální polohy.

Dneska by to šlo. Dneska ho zabiju...

Týden třetí a snad i čtvrtý:

Ale že je dneska krásně, sakra! Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku.  Jdu s mužem ruku v ruce po náměstí. Občas se rozverně tiskneme jeden k druhému. Můj muž je báječný!

Šestnáctiletý syn se znepokojeně rozhlíží, jestli není na blízku nějaký spolužák a znuděně odfrkavá, funí a prudí, ale srdce mi z toho žalem nepuká. Jsem nabitá. Střílím na všechny strany náboje veselí a odhodlání. Plán pro příští půlrok zahrnuje aktivity s dětmi, rekonstrukci chatky na Šumavě, jazykový kurz a celorodinný tábor. Mám potřebu sdělit celému světu, jak se mi teď daří. A ten sex poslední tři noci. Bože!

Tchýně dorazí příští víkend na návštěvu. Dáme kafíčko, zákusky, skočíme si do bazénku. V sobotu večer táborák na zahradě, je načase si užívat. No ne?

Týden první měsíce následujícího:

Venku hnusně. Nejstarší přišel ze setkání s partou vrstevníků a smrdí jak popelnice plná špačků. Smrad jeden! Házím po něm první věc, která mi přijde pod ruku. Tisícistránkový svazek Anny Kareniny a vůbec mi to není líto. Včas uskočí. Což mi líto je.

Dvě malé hlavičky cupitají v úrovni mého odulého břicha a snaží se upoutat pozornost nervní matky taháním za cíp tuniky, která by svou velikostí mohla konkurovat party stanu.Kolik že let bude trvat, než se postaví na vlastní nohy?

 Dožadují se opékání špekáčků. Nechápu, kdo to vymyslel. Stejně nakonec u toho ohně zkysnu sama, protože ostatní jsou lemry a opékání je nebaví. Zato žraní ano.

„Miladko, dej si zákusek.“, naléhá tchýně.

Baba jedna protivná, plesnivá.

„Škoda, že počasí nevyšlo...“, háže psí ksicht a snaží se mě povzbudit ke konverzaci.

Jo, kéž by padala z nebe hovna a jedno přímo na tebe.

Dorazila i matinka a sestra.

Obě hubený jak bambusový tyčky, v sukýnkách. Že prej asi ignorují těch patnáct pod nulou. Provokatérky.

„Dáme bázen, ne?“, prohodí sestřička.

Bůůů.

Takhle nasraná jsem nebyla už tři týdny!

 

Autor: Olga Bulvová | pátek 10.7.2015 10:00 | karma článku: 8,50 | přečteno: 424x
  • Další články autora

Olga Bulvová

Nádoba

Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...

10.6.2018 v 20:15 | Karma: 6,77 | Přečteno: 249x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

Kdo jsem?

Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...

10.12.2017 v 1:53 | Karma: 8,41 | Přečteno: 285x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

O život

"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"

4.11.2015 v 15:13 | Karma: 10,18 | Přečteno: 387x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Hurá, autoškola!

Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.

15.10.2015 v 18:37 | Karma: 13,89 | Přečteno: 714x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Povídání o zvířátkách z farmy

Klára je blbá. Kdyby jí z blbosti narostly křídla, letěla by nad obláčky barvy duhy, nad vzdušný zámek pro poníky a víly se sukýnkami z okvětních lístků, až ke hvězdám, kde všechny stejně okřídlené slepice mají kouzelné domečky se sedmi trpaslíky a mohou jíst čokoládové dorty od rána do večera, aniž by přibraly jediné deko.

21.2.2015 v 14:41 | Karma: 7,67 | Přečteno: 383x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Jak jsem po třech letech odešla

Když jsem svůj záměr oznámila starší dceři, šokovaně vytřeštila oči a v jeden okamžik jsem si byla jistá, že pozbyla pudu sebezáchovy a nedýchá. Syn se cítil ukřivděn, neboť v jeho pětileté mysli bylo naprosto nemožné, abych opust

7.2.2015 v 10:00 | Karma: 16,10 | Přečteno: 1500x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

Zebra na asfaltu

Jana: Ležela v posteli, v kaluži šťáv vyprodukovaných póry kůže celého těla. Z čela jí stékaly pramínky tekutiny, které už odmítala stírat, i když ji nepříjemně lechtaly. Kdyby mohla, otevřela by okno a nechala se ovívat čerstvým vzduchem, ale venku je pod nulou, případný zápal plic tu myšlenku odehnal. Kdyby to mělo smysl, vstala by a smyla onu slanou vrstvu ze své věkem sešlé schránky. Smysl to nemá, stejně se zase přilepí k lůžku jako moucha k lapači.

6.2.2014 v 17:19 | Karma: 5,45 | Přečteno: 295x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Když Otmarova žena mlčela

Přišel za mnou Otmar, můj dvaatřicetiletý bratr, ve tváři nechápavý, téměř šokovaný výraz, jaký jsem u něj naposledy pozorovala v období puberty, když jej matka požádala, aby skočil do drogerie pro zásobu tampónů a dámských vložek. „Vona se mnou nemluví!“, kvikl ublíženě.

30.1.2014 v 17:04 | Karma: 14,60 | Přečteno: 874x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Pofoukám si, olížu si.

Anna Štachová se prohlížela v zrcadle a plakala. Bylo jí sedmnáct a měla knír. I Václav Bártů od sousedů ho měl a pan Dvořák, i její děda. Bylo to otřesné. Pro Annu. Pro nás nikoli. My jsme věděli, že Anně pod nosem neraší nic. Dívka si oblékla své nejlepší letní šaty a proklínala přírodu, protože příroda vůbec nemyslela na to, že dnešní muži nesnesou chlupaté dámy.

22.1.2014 v 16:41 | Karma: 14,18 | Přečteno: 652x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Otroci

„Tak jaký jsi měl den?“, zeptala jsem se čtyřletého syna, jen co se za námi zabouchly dveře mateřské školy. Vzápětí mi človíček poskakující po mojí pravici vylíčil, jak Kamila zase zlobila, jak Terezka kakala a museli potom otevřít všechna okna, přestože teploměr ukazoval několik stupňů pod nulou, a že až s Martinem vyrostou, budou závodit s Ferrari.

17.1.2014 v 10:05 | Karma: 17,93 | Přečteno: 1213x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Už víš, kam půjdeš?

Od té doby, co můj patnáctiletý bratr dostal brožuru s přehledem oborů středních škol, slýchává tuto otázku poměrně často. A já, jakožto jeho starší sestra, jsem se chopila iniciativy a pro efekt důležitosti nadcházejícího rozhodnutí občas nebohého puberťáka bacila po palici, až mu jeho blonďaté vlasy zakrývající podstatnou část obličeje vzlétly do stran.

6.11.2013 v 14:50 | Karma: 16,12 | Přečteno: 814x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Spinkej, maličká, spi!

Míváte někdy špatné sny, paní doktorko? Vím, že mě někdo sleduje. Stojím uprostřed prádelny, v suterénu nějakého domu. Z malých oken těsně pod stopem čouhá tráva.

29.10.2013 v 14:40 | Karma: 4,92 | Přečteno: 427x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Zápisky statečného muže

Před šestatřiceti hodinami jsem odvezl Jitku do nemocnice. Operace slepého střeva. Žádná panika. I přesto jsem měl pocit, že se mi obsah dutiny břišní nepříjemně tlačí k varlatům. Důvodem byli naši dva synové a skutečnost, že babičky jsou stále zapojeny do pracovního procesu. Žádná dobrá duše na výpomoc. A já umírám...

26.10.2013 v 16:16 | Karma: 9,17 | Přečteno: 664x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Lety mimo

Představ si to! Koukám z okna, první sluneční paprsky mě hladí po tváři, u čistě prostřeného stolu sedí tři děti a muž. Všichni se nad talíři plnými jídla usmívají, oči živé, spokojené, i přes časnou ranní hodinu. Je mi skvěle. Skrytá v hedvábných šatech, odkládám poslední umytá talíř. Jeden jistý, šťastný krok směrem k rodině, když v tom...

7.10.2013 v 16:22 | Karma: 10,77 | Přečteno: 553x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Šestidebilí

Jedna z šesti postav známého amerického seriálu v epizodě s názvem Rossova nová přítelkyně říká: „Když jsem ho viděla vycházet s ní z letadla, tak jsem si myslela, že jsem na dně, ale dneska je mi jasný, že je nejdřív dno, pětimetrová vrstva hnoje, a pak já!“ Sedím v křesle (já sedím!) a toto tvrzení je mi ušité na míru (chápejte, to s tím hnojem). Můj mo- mentální stav nevystihuje nic lépe.

18.11.2012 v 12:28 | Karma: 21,80 | Přečteno: 1870x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

Idyla

Kam kouknu, tam mi cpou tvrzení, že ke konci těhotenství se už nárůst hmotnosti pozvolna zastavuje. Toto přesvědčení zdá se mi poněkud vtipné, a to především proto, že já kynu právě v posledním trimestru jak těsto na vánočku

1.10.2012 v 14:00 | Karma: 11,29 | Přečteno: 769x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Naše bestie a jiná zvířátka II.

„Násilí je protikladem moci, protože moc pramení z masové spolupráce, kdežto k násilí není třeba velkého počtu lidí, stačí účinná technologie.“ Hannah Arendtová

14.9.2012 v 19:27 | Karma: 6,90 | Přečteno: 670x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Naše bestie a jiná zvířátka I.

Sebe ořeš, sebe branami vláčíš, sebe seješ, sebe též žneš. Titus Maccius Plautus

28.11.2011 v 18:03 | Karma: 8,04 | Přečteno: 641x | Diskuse| Poezie a próza

Olga Bulvová

Těhotné a matky- jiný živočišný druh

To mi takhle v úterý večer volala Gábi. Ne, že bych jí moc rozuměla, její dva synové totiž otřesně řvali, ale co jsem stihla slyšet, byť mi to uši rvalo, bylo pozvání na sobotní oběd. Nu, což! Je pravda, že už jsem se u ní dlouho neukázala, ale abych byla upřímná, od doby, co se jí narodila dvojčata, se setkání docela vyhýbám.

16.9.2011 v 14:00 | Karma: 19,12 | Přečteno: 1765x | Diskuse| Poezie a próza

Olga Bulvová

Páté přikázání

Příšerné vedro! Za něco podobného jiní platí, já to mám zadarmo, ba co víc, jsem za pobyt v tomhle hnusu placená. Za okny padá sníh, na parapetu už leží třpytivá peřina. Mistr si to klopýtá mým směrem. Obličej od mouky, hubu od tvarohu. Prý mi za okamžik vyjedou z pece slunečnicové chleby. Jako bych to bez jeho sdělení nevěděla! Dvě hodiny bez přestání budu strkat ruce do té obrovské rozpálené tlamy. Kde mám bedny, ptám se. Pyramidu si z chleba stavět netroufám. Nadřízený si s úšklebkem olízne tvaroh z koutku úst. Něco mi tu nesedí. Ano, na uších se mu blyští visací naušnice. Zdá se mi to? Otočí se na podpatku a odchází. Skutečně, zářivě bílé lodičky si brázdí cestu mezi pekárenskými stroji.

11.9.2011 v 21:07 | Karma: 8,56 | Přečteno: 836x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 32
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 932x
Kdysi umělecky zaměřená a plna naivního očekávání.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám