Premium

Získejte všechny články
jen za 89 Kč/měsíc

Kdo jsem?

Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...  

Hlavně když je takový vedro, že i ryby to vzdávají a plavou břichem vzhůru. Když ve mně takhle něco pojde, zrovna nevoním. Což mě činí značně rozladěnou.

Řeka, která je alespoň 500 km dlouhá a její povodí má rozlohu alespoň 100.000 km, se označuje jako veletok.

K veletoku mám daleko. Ale jestli budu žrát stejným tempem ještě chvíli, mám dost dobrý šance uspět.

Místo, na kterém se řeka vlévá do moře nebo jezera, se nazývá ústí.

Ráda bych ústila do moře. Chápej, hodně prostoru, velryby, občas nějakej ten potápěč, jinak pohodička, pianko. Jezero je mi poslední dobou nějaký malý. A smrdí tu dost lidí.

Jsem člověk.

Toužím. Sním. Spěchám a ploužím se. Mám sílu i slabosti.

Pláču a směju se.

Křičím, ničím, rvu se a vztekám se.

Soužím se.

Věřím. Nevěřím. Pochybuji.

Miluji i nenávidím.

Mám strach.

Dusím se, dusím.

Koule radosti a chyb.

Přesto…

 

Jsem matka.

Moji synové jsou značně imaginativní. Schopnost hrát si s kolíkem a předstírat, že je to letadlo s laserovými paprsky a třemi hlavicemi jaderných zbraní nebo vařit z pexesa jídlo o třech chodech a s dezertem, jim závidím. Jsem ráda, když si představím, že zítra je další den a já stále dýchám. Jednou z jejich oblíbených her, při níž se jim z hlavy kouří fantazijní narůžovělé obláčky, je přirovnávání stolice k předmětům, zvířatům a jiným věcem. Zrovna před chvílí jsem šla spláchnout krokodýla. Někdy je to žirafa, nemocnej had, nebo rozjetá žába. Jindy zase, zřejmě v záchvatu žravosti, vidí kornout se zmrzlinou nebo čokoládové kuličky. Když jim lezu krkem, zavolají mě, abych se rozloučila s vlastními prsty, okem. Mají z toho srandu. A já jim ji nechci kazit konstatováním, že je to přeci jen obyčejný hovno...na to, aby přišli o svoje představy, je ještě brzo.

Jsem kamarádka.

Je-li třeba, dobrovolně a trpělivě držím mobilní telefon u ucha, poslouchám a modlím se, aby mi během hodiny a půl dlouhého telefonního rozhovoru nenarostl v hlavě nádor. Rozuměj, ty mobilní neviditelný vlny jsou prostě zrádný. Je-li to nezbytně nutné, ožeru se, abych své přátele mohla patřičně rozveselit. Vidím-li přítelkyni ve značně pochroumaném stavu (rozuměj, ten chlap je idiot, nebo vyprodali tu světle růžovou halenku v New Yorkeru, nebo ten chlap je idiot…), připravím kávu a upeču dort.

Jsem vězeň.

Společenské normy, společenské představy, společensky ukotvené předsudky, limity, jež mi dává okolí, i ten nejbližší člověk, já sama sobě. Trhat si vlas po vlasu je méně bolestivější, než nepřekročit hranice toho, co ostatní považují za normální. Konvence. Musíš. Nechci…Protože život je jen jeden a já řvu jak lev v kleci, že ho mám žít tak, jak chtějí ti druzí…

„… hledám vytrvale cestu, abych byla taková, jaká bych chtěla být a jaká bych být mohla, kdyby... Ano, kdyby na světě nežili žádní jiní lidé.“ (Anne Frank)

Jsem malá.

Každoročně na svoje narozeniny své matce vynadám, že si nenašla nějakýho vysokýho elegána, ale mýho otce. Neb jsem celá po něm. Malá, kulatá a široká. Otec má snad od třicíti pleš. Mně je třicet dva. Čekám to každým dnem…

Jsem důležitá.

Plankton je důležitý. Stromy jsou důležité. Slunce je důležité. Fotosyntéza. Pitný režim. Vakcíny. Je důležitý mít v lednici víc než jen hořčici a kečup. Důležitý je toaletní papír. Co si budeme povídat, bez něj jsou ty možnosti docela omezené. Ve škole říkají, že je důležité vzdělání. Dietolog považuje za důležité se nepřežírat. Kadeřnice vám bude nutit zábaly. Ortoped vám vyliská za neortopedické boty, ty jsou sakra důležité. Má matka považuje za důležité před Vánoci uklidit, povléct čistě peřiny a prolít veškeré plochy osázené dlaždicemi přípravkem s přídavkem chloru.

Olga Bulvová sice nezbaví svět smrtících bakterií, nenamažou si mě na chleba, a neumím nakrmit velryby. Ale občas někdo  mezi řečí prohlásí, že jsem důležitá. Třeba proto, že děti potřebují matku. Kamarádka potřebuje udělat domácí úkol. Revizorka potřebuje dát někomu pokutu. Firma vyrábějící deodoranty potřebuje někoho, kdo se extrémně potí. A v peklíčku je prý najednou nějak moc místa...

Jsem tak trochu debil…

Ale o tom zase někdy jindy.

zdroje:

size="12pt"Frank, A. (2014). Deník.Praha: Triáda.

size="14pt"https://cs.wikipedia.org/wiki/%C5%98eka

 

Autor: Olga Bulvová | neděle 10.12.2017 1:53 | karma článku: 8,41 | přečteno: 285x
  • Další články autora

Olga Bulvová

Nádoba

Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...

10.6.2018 v 20:15 | Karma: 6,77 | Přečteno: 249x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

O život

"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"

4.11.2015 v 15:13 | Karma: 10,18 | Přečteno: 387x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Hurá, autoškola!

Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.

15.10.2015 v 18:37 | Karma: 13,89 | Přečteno: 714x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Přirozený koloběh

Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.

10.7.2015 v 10:00 | Karma: 8,50 | Přečteno: 424x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

Povídání o zvířátkách z farmy

Klára je blbá. Kdyby jí z blbosti narostly křídla, letěla by nad obláčky barvy duhy, nad vzdušný zámek pro poníky a víly se sukýnkami z okvětních lístků, až ke hvězdám, kde všechny stejně okřídlené slepice mají kouzelné domečky se sedmi trpaslíky a mohou jíst čokoládové dorty od rána do večera, aniž by přibraly jediné deko.

21.2.2015 v 14:41 | Karma: 7,67 | Přečteno: 383x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Jak jsem po třech letech odešla

Když jsem svůj záměr oznámila starší dceři, šokovaně vytřeštila oči a v jeden okamžik jsem si byla jistá, že pozbyla pudu sebezáchovy a nedýchá. Syn se cítil ukřivděn, neboť v jeho pětileté mysli bylo naprosto nemožné, abych opust

7.2.2015 v 10:00 | Karma: 16,10 | Přečteno: 1500x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

Zebra na asfaltu

Jana: Ležela v posteli, v kaluži šťáv vyprodukovaných póry kůže celého těla. Z čela jí stékaly pramínky tekutiny, které už odmítala stírat, i když ji nepříjemně lechtaly. Kdyby mohla, otevřela by okno a nechala se ovívat čerstvým vzduchem, ale venku je pod nulou, případný zápal plic tu myšlenku odehnal. Kdyby to mělo smysl, vstala by a smyla onu slanou vrstvu ze své věkem sešlé schránky. Smysl to nemá, stejně se zase přilepí k lůžku jako moucha k lapači.

6.2.2014 v 17:19 | Karma: 5,45 | Přečteno: 295x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Když Otmarova žena mlčela

Přišel za mnou Otmar, můj dvaatřicetiletý bratr, ve tváři nechápavý, téměř šokovaný výraz, jaký jsem u něj naposledy pozorovala v období puberty, když jej matka požádala, aby skočil do drogerie pro zásobu tampónů a dámských vložek. „Vona se mnou nemluví!“, kvikl ublíženě.

30.1.2014 v 17:04 | Karma: 14,60 | Přečteno: 874x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Pofoukám si, olížu si.

Anna Štachová se prohlížela v zrcadle a plakala. Bylo jí sedmnáct a měla knír. I Václav Bártů od sousedů ho měl a pan Dvořák, i její děda. Bylo to otřesné. Pro Annu. Pro nás nikoli. My jsme věděli, že Anně pod nosem neraší nic. Dívka si oblékla své nejlepší letní šaty a proklínala přírodu, protože příroda vůbec nemyslela na to, že dnešní muži nesnesou chlupaté dámy.

22.1.2014 v 16:41 | Karma: 14,18 | Přečteno: 652x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Otroci

„Tak jaký jsi měl den?“, zeptala jsem se čtyřletého syna, jen co se za námi zabouchly dveře mateřské školy. Vzápětí mi človíček poskakující po mojí pravici vylíčil, jak Kamila zase zlobila, jak Terezka kakala a museli potom otevřít všechna okna, přestože teploměr ukazoval několik stupňů pod nulou, a že až s Martinem vyrostou, budou závodit s Ferrari.

17.1.2014 v 10:05 | Karma: 17,93 | Přečteno: 1213x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Už víš, kam půjdeš?

Od té doby, co můj patnáctiletý bratr dostal brožuru s přehledem oborů středních škol, slýchává tuto otázku poměrně často. A já, jakožto jeho starší sestra, jsem se chopila iniciativy a pro efekt důležitosti nadcházejícího rozhodnutí občas nebohého puberťáka bacila po palici, až mu jeho blonďaté vlasy zakrývající podstatnou část obličeje vzlétly do stran.

6.11.2013 v 14:50 | Karma: 16,12 | Přečteno: 814x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Spinkej, maličká, spi!

Míváte někdy špatné sny, paní doktorko? Vím, že mě někdo sleduje. Stojím uprostřed prádelny, v suterénu nějakého domu. Z malých oken těsně pod stopem čouhá tráva.

29.10.2013 v 14:40 | Karma: 4,92 | Přečteno: 427x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Zápisky statečného muže

Před šestatřiceti hodinami jsem odvezl Jitku do nemocnice. Operace slepého střeva. Žádná panika. I přesto jsem měl pocit, že se mi obsah dutiny břišní nepříjemně tlačí k varlatům. Důvodem byli naši dva synové a skutečnost, že babičky jsou stále zapojeny do pracovního procesu. Žádná dobrá duše na výpomoc. A já umírám...

26.10.2013 v 16:16 | Karma: 9,17 | Přečteno: 664x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Lety mimo

Představ si to! Koukám z okna, první sluneční paprsky mě hladí po tváři, u čistě prostřeného stolu sedí tři děti a muž. Všichni se nad talíři plnými jídla usmívají, oči živé, spokojené, i přes časnou ranní hodinu. Je mi skvěle. Skrytá v hedvábných šatech, odkládám poslední umytá talíř. Jeden jistý, šťastný krok směrem k rodině, když v tom...

7.10.2013 v 16:22 | Karma: 10,77 | Přečteno: 553x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Šestidebilí

Jedna z šesti postav známého amerického seriálu v epizodě s názvem Rossova nová přítelkyně říká: „Když jsem ho viděla vycházet s ní z letadla, tak jsem si myslela, že jsem na dně, ale dneska je mi jasný, že je nejdřív dno, pětimetrová vrstva hnoje, a pak já!“ Sedím v křesle (já sedím!) a toto tvrzení je mi ušité na míru (chápejte, to s tím hnojem). Můj mo- mentální stav nevystihuje nic lépe.

18.11.2012 v 12:28 | Karma: 21,80 | Přečteno: 1870x | Diskuse| Ona

Olga Bulvová

Idyla

Kam kouknu, tam mi cpou tvrzení, že ke konci těhotenství se už nárůst hmotnosti pozvolna zastavuje. Toto přesvědčení zdá se mi poněkud vtipné, a to především proto, že já kynu právě v posledním trimestru jak těsto na vánočku

1.10.2012 v 14:00 | Karma: 11,29 | Přečteno: 769x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Naše bestie a jiná zvířátka II.

„Násilí je protikladem moci, protože moc pramení z masové spolupráce, kdežto k násilí není třeba velkého počtu lidí, stačí účinná technologie.“ Hannah Arendtová

14.9.2012 v 19:27 | Karma: 6,90 | Přečteno: 670x | Diskuse| Ostatní

Olga Bulvová

Naše bestie a jiná zvířátka I.

Sebe ořeš, sebe branami vláčíš, sebe seješ, sebe též žneš. Titus Maccius Plautus

28.11.2011 v 18:03 | Karma: 8,04 | Přečteno: 641x | Diskuse| Poezie a próza

Olga Bulvová

Těhotné a matky- jiný živočišný druh

To mi takhle v úterý večer volala Gábi. Ne, že bych jí moc rozuměla, její dva synové totiž otřesně řvali, ale co jsem stihla slyšet, byť mi to uši rvalo, bylo pozvání na sobotní oběd. Nu, což! Je pravda, že už jsem se u ní dlouho neukázala, ale abych byla upřímná, od doby, co se jí narodila dvojčata, se setkání docela vyhýbám.

16.9.2011 v 14:00 | Karma: 19,12 | Přečteno: 1765x | Diskuse| Poezie a próza

Olga Bulvová

Páté přikázání

Příšerné vedro! Za něco podobného jiní platí, já to mám zadarmo, ba co víc, jsem za pobyt v tomhle hnusu placená. Za okny padá sníh, na parapetu už leží třpytivá peřina. Mistr si to klopýtá mým směrem. Obličej od mouky, hubu od tvarohu. Prý mi za okamžik vyjedou z pece slunečnicové chleby. Jako bych to bez jeho sdělení nevěděla! Dvě hodiny bez přestání budu strkat ruce do té obrovské rozpálené tlamy. Kde mám bedny, ptám se. Pyramidu si z chleba stavět netroufám. Nadřízený si s úšklebkem olízne tvaroh z koutku úst. Něco mi tu nesedí. Ano, na uších se mu blyští visací naušnice. Zdá se mi to? Otočí se na podpatku a odchází. Skutečně, zářivě bílé lodičky si brázdí cestu mezi pekárenskými stroji.

11.9.2011 v 21:07 | Karma: 8,56 | Přečteno: 836x | Diskuse| Poezie a próza
  • Počet článků 32
  • Celková karma 0
  • Průměrná čtenost 932x
Kdysi umělecky zaměřená a plna naivního očekávání.

Seznam rubrik

Oblíbené blogy

Co právě poslouchám