Dobrý den, já vás, naprosto chápu, paní autorko. Na své první mateřské, která se protáhla na 8 let (2 děti, ale mladší z nich nesměla ve školce spát), jsem byla taktéž dokonale izolována. Je to, jak pane Jirásku, říkáte, na partnerovi, okolí. Já měla manžela workoholika/jedináčka a babičku tchýni, která měla potřebu ještě se profesně realizovat a posléze svou pozornost přesunula na zahrádku. Učila jsem se, ale po nocích a jediný společenský kontakt, který jsem měla, byly stejně "postižené" matky, se kterými jsme se učily navzájem.

Hezký den.

Trošku se mi nechce tomu věřit, při mateřské se tak izolovat. Ono asi také záleží na partnerovi. Pocházím ze sedmi dětí. Mamka se mohla věnovat i jen sama sobě. Taťka dělal vše pro to , aby se i zabavila jinak než s námi. Třeba si vyjížděla s kamarádkama . Nebo si jen tak sedla do hospody na dámskou jízdu. Teď jsme všechny děti různě po světě a rodiče se "na stará kolena" přestěhovali do Kanady. Sestra v Kanadě , rodiče v Kanadě, sestra ve Skotsku, sestra v Rakousku, sestra v Německu a já tady s babičkou... 

Rodina se schází dvakrát do roka v létě. A na Vánoce všichni musí být tady i kdyby trakaře padali.

Zapomněl jsem na bratra. To je kapitola sama pro sebe. Kde teď ve světě je nevíme. Telefon z Anglie, za rok telefon z Brazílie. A tak podobně, ani nevíme čím se živí :-)))