Ztracená příležitost
„Půjdeme dnes na večeři?“, zeptal se Teo jednoho letního rána.
Zakousla jsem se do jablka a přikývla. Manžel vycenil zuby v širokém úsměvu, vyskočil ze židle a na dobrou půl hodinu se zavřel v šatně. Horší než ženská, pomyslela jsem si.
„Něco pro Tebe mám!“, vystrčil hlavu ze dveří a oči mu plápolaly. Položil přede mne krabici zabalenou ve fialovém hedvábném papíru, ovázanou bílou stuhou. Už alespoň vím, co ho na tak dlouhou dobu zaměstnalo. Byly to šaty. Zelené jak oči Esmeraldy. Prostě nádhera. Můj muž byl věčný snílek a romantik. Dárky se z něj sypaly jak z kouzelného oslíčka.Ve skříni měl zásobu vonných svíček a ve sklepě hromadu drahých vín. Chodili jsme do divadla i do kina, do fastfoodů i do noblesních restaurací, nosil mi pugéty, trhal sedmikrásky, jeli jsme do Finska obdivovat jezera, ale taky k přehradě, lehnout si do trávy, nikdy se nehádal, vše plynulo tak nějak přirozeně a já byla spokojená. Jen spokojená...
***
Přiznávám, nevnímala jsem manželova slova. Stačilo pokyvovat hlavou a nechat myšlenky plout. Pozorovat koutkem oka ten šrum okolo.Cinkání příborů o pozlacené talíře, koketní chichotání mohutné dámy s odbarvenými vlasy, ťuk, ťuk, starší pán se snaží zkrotit neposedné prsty svojí ruky, číšník se sklání ke stolu a nalévá do vyleštěných skleniček sekt, až šumí půlka místnosti. Za Teovými zády prochází vysoká štíhlá žena, rudé lokny se pohupují a třou o ještě červenější šaty, na vteřinu zachytím její pohled...
„Omluvíš mě, musím si odskočit“, přerušuju manželův monolog a vydávám se za klapotem černých lodiček až na dámské toalety.
Nikdo jiný tu není, jen já a ona.
„Je hezké tě zase vidět“, prolomí ticho. Její hlas je klidný. Opřu se o stěnu. Křečovitě mačkám látku šatů na svých bocích. Kachlové obložení mě studí.
„Nezlob se, Lauro...já...nemohla jsem...“, polknu.
Natočí se směrem k zrcadlu a pramen vlasů jí sklouzne z ramene mezi ňadra. Nemohu dýchat.
„Myslíš na mě? Někdy?“, kousne se do rtu.
Pomalu se přiblížím, tak blízko, že přejedu nosem po její tváři. Čeká na odpověď. Přerývavě dýchá a to teplo, co vychází z jejích úst dopadá na moje rty. Tiskne se ke mně, vpíjí se do mě jako voda do savého papíru. Je to zvláštní....cítit v jeden okamžik tolik touhy a úzkosti zároveň. Cítit se živá, skutečně živá...do konečků prstů, které brní, křičet očima, hořet tak silně, až v místnosti praská omítka.Tohle často popisovaly mé známé, když poznaly muže svých snů a bylo to správné. Když jsme se s Laurou sešly poprvé, zajely jsme k malému motelu uprostřed ničeho, pronajaly si pokoj a milovaly se, pořád, pořád, pořád dokola. A pode mnou se otevíralo peklo, rudá postava s obrovskými rohy mi omotávala svůj ocas kolem kotníku a táhla mě dolů, jenže já si nedokázala pomoci. To jak si po sexu strčila malíček do pusy a uvolněně zabořila obličej do polštáře, zapálila si cigaretu a prsty na nohou mi přejížděla po břiše, smála se, dlouze mi koukala do očí, beze slova, chtěla mě, to všechno otvíralo pekelnou bránu víc a víc, ale já se cítila živá...
„Nemůžu to být pořád já“, zašeptala, „nemůžu ti udávat cestu, chci, abys šla se mnou, protože si to přeješ, ne proto, že se ti nabízím.“
Znala mě. Znala mě víc než rodina, než můj muž,dokázala uchopit moje poletující myšlenky a rozluštit všechny ty prázdné pohledy, kterými jsem ji mnohdy zahlcovala.
„Dnes v noci“, navrhnu. „Na místě, kde jsme se poprvé setkaly. Co říkáš?“
Vjede mi rukou do vlasů, na pár vteřin se přisaje k mým rtům a pak se beze slova otočí. Je pryč. Ale přijde, vím to, tuhle odpověď znám.
Vracím se k Teovi. Nervozně mačká ubrousek a ohlíží se.
„Lásko, kde jsi byla tak dlouho?“, kouká smutnýma očima. Připomíná mi basseta.
„Nezlob se, potkala jsem kamarádku ze střední. Ráda by se dnes sešla. Po večeři, jestli ti to nevadí.“, snažím se prohodit tím nejklidnějším tónem.
„Jistě“, souhlasí.
***
Choulím se do křesla se sklenkou bílého vína. Kdybych mohla, splynu s tím kusem nábytku a už se nikdy neukážu. Teo vylezl ze sprchy, chvíli zasněně koukal, jak se tam krčím a pak se zeptal:„Co ten tvůj sraz?“
Zabolí mě u srdce.
„Nikam nejdu, jsem unavená“, lžu. Odchází do ložnice a já usínám. Ztracená v jiném životě, uvězněná svými obavami...
Zveřejněno na OnaDnes 20.5.2011
Olga Bulvová
Nádoba
Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...
Olga Bulvová
Kdo jsem?
Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...
Olga Bulvová
O život
"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"
Olga Bulvová
Hurá, autoškola!
Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.
Olga Bulvová
Přirozený koloběh
Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Putinova časovaná bomba. Kadyrov umírá, rozjíždí se krvavý boj o trůny
Premium Ramzan Kadyrov ještě dýchá, v Čečensku se však už začíná hledat jeho nástupce. Naznačují to i...
Řekni, kde ti muži z Gazy jsou. Otazníky ohledně obětí: násobně více dětí a žen
Premium V Gaze je problém, na který upozorňovala už Marlene Dietrichová. Teď si s ní notují demografové a...
Češi umějí vyrobit řadu vojenských dronů. Ale armáda o ně nestojí
Premium Letecká výroba byla v České republice vždy na špičkové úrovni. Menší dopravní letouny, ultralighty,...
Gruzínská prezidentka vetovala „ruský“ zákon. Jde do boje s vládou
Gruzínská prezidentka Salome Zurabišviliová podle tiskových agentur vetovala kontroverzní zákon o...
Izraelský válečný kabinet se bortí. Ganc označil Netanjahuovy plány za fanatické
Člen izraelského válečného kabinetu Benny Ganc v sobotu řekl, že jeho strana přestane podporovat...
Akční letáky
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x