Páté přikázání
„Ale co ty bedny?! Ty žlutý bedny! Hej!“, volám na něj, když mi z pekelného pásu spadne první chleba.
„Ty bedny, žlutý, dej mi ty žlutý bedny!“
„Slečno Novotná, vstávejte!“, hladí mě čísi ruka po tváři.
Snažím se otevřít oči, ale to ostré světlo mě do nich bez lítosti řeže. Muž s plnovousem mě chytá v podpaží. Slézám z nějakého vysokého lehátka. Právě upadlo něco kovového. Rozhlédnu se, míříme se sestrou k širokým dveřím. Poznávám to tu, poznávám. Ordinace.
Tak já neutekla...nezlomila si nohu na schodišti...nezhroutila se v čekárně...zůstala jsem.
Je tu šero. Dvě malé lampičky osvětlují tenhle malý krcálek se třemi lůžky. Na posteli číslo 2 leží žena a spokojeně listuje stránkami bulvárního časopisu. Ulehám na postel po její levici.
„Nechtěla byste s něčím pomoci?“, ptá se mě drobné stvoření v sesterském mundůru.
O tom, že tu jsem, vím jen díky bolesti, díky horkosti, která se mi rozlévá jak mléko ze svržené sklenice po klíně. Kde je teď?
„Kde je?“, říkám nahlas. Ale nejsem si jistá, jestli potřebuji znát odpověď. Sestra vykoulí překvapením oči. Řekni to, řekni, hučí mi v hlavě vlastní hlas, jen mi řekni, co jsem mu udělala.
„Kde je?“, ptám se hlasitěji.
„Myslíte...“, sestra nestačí odpovědět a už souhlasně kývám ztěžklou hlavou.
„Ehm...vše přichází do pytle s biologickým odpadem, poté je to spáleno...“
Zvedám se z postele. Sestra protestuje, žena z postele číslo dvě odložila časopis a schoulila se do klubíčka.
„Máte odvoz?“, vyzvídá, ale já neposlouchám. Jak jsem mohla být tak zbabělá, ptám se sama sebe a cítím, jak se mi obrací žaludek. Tváře mi hoří, hlava mi puká jak fazolový lusk. Soukám se do kalhot, sestra stále něco opakuje, vše je romazané. Co mi to udělali?!
„Co...co to je?!“, křičím a ukazuju třesoucíma se rukama na obličej. Žena z postele číslo 2 se schoulí zase o něco víc.
Cítím na rameni sestřinu ruku, kouká na mne, mlčky, psíma očima.
„Slečno...vy pláčete“, pronese šeptem.
Oblékám si kabát, utírám vlhké tváře. Ještě chvíli a skutečně se pozvracím. Ze sebe. Z toho prázdna, které teď v sobě mám. Jsem to ještě pořád já? Budu to zase já?
Zavírám dveře šerého pokoje. Čekárna. Sedí tu jeden mladý pár, chvíli koukám jen tak do země než se odvážím pohlédnout jim do tváří. Mají ten tázavý pohled, ten strach z neznáma. Ten výraz nejistoty. Mají ještě šanci odejít. Ale neodejdou...
Další dveře, další krok od té, kterou jsem bývala. Opírám se o zeď, snad nikdo nepřijde, možná že tady a teď se můžu zhroutit, tady a teď můžu utéct a zlomit si nohu na točitém schodišti. Tady a teď. Odcházím. Za hodinu mě čekají v práci. Stoupnu k peci a naskládám slunečnicové chleby do žlutých beden.
Interrupce, umělé přerušení (ukončení) těhotenství, umělý potrat nebo abortus arteficialis (lat.) je záměrné ukončení těhotenství prostřednictvím chemické látky nebo chirurgického zákroku. Definice, jejíž následky si uvědomujeme teprve, až když ji na sobě sami zrealizujeme...
Definice vyňata z http://cs.wikipedia.org/wiki/Interrupce
Olga Bulvová
Nádoba
Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...
Olga Bulvová
Kdo jsem?
Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...
Olga Bulvová
O život
"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"
Olga Bulvová
Hurá, autoškola!
Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.
Olga Bulvová
Přirozený koloběh
Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.
Další články autora |
Atentát na Fica. Slovenského premiéra postřelili
Slovenského premiéra Roberta Fica ve středu postřelili. K incidentu došlo v obci Handlová před...
Fico je po operaci při vědomí. Ministr vnitra mluví o občanské válce
Slovenský premiér Robert Fico, který byl terčem atentátu, je po operaci při vědomí. S odkazem na...
Pozdrav z lůžka. Expert Antoš posílá po srážce s autem palec nahoru
Hokejový expert České televize Milan Antoš, kterého v neděli na cestě z O2 areny srazilo auto, se...
Fica čekají nejtěžší hodiny, od smrti ho dělily centimetry, řekl Pellegrini
Zdravotní stav slovenského premiéra Roberta Fica je stabilizovaný, ale nadále vážný, řekl po...
Novotný je na vyhazov z ODS. Výroky o Slováčkové překročil hranici, řekl Benda
Starosta Řeporyjí Pavel Novotný překročil hranice, které by se překračovat neměly, kritizoval v...
Ukrajinská armáda zaútočila na přístavy v Černém moři, cílila i na sklady s ropou
Ruská obrana v noci čelila rozsáhlému útoku dronů na Sevastopol a další přístavní město...
Americkým Houstonem se prohnala mohutná bouře, vyžádala si čtyři oběti
Nejméně čtyři lidé přišli o život při silných bouřkách, které se ve čtvrtek přehnaly přes město...
Varšava jako první polské město zakázala kříže na úřadech, opozice se bouří
Varšava jako první město v převážně katolickém Polsku zakazuje kříže v městských úřadech a...
Texaský guvernér omilostnil muže odsouzeného na 25 let za zabití demonstranta
Guvernér Texasu Greg Abbott udělil milost muži, odsouzenému k dvaceti pěti letům vězení za to, že v...
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x