Otroci
„A co ten tvůj nejlepší kamarád? Co Péťa?“
Adam se zastavil a s hlavou sklopenou zamumlal: „My už spolu nekamarádíme, víš.“
„A proč?“, chtěla jsem vědět.
„No, protože on má mikinu se Spidermanem a já ne. A taky proto, že jsem si ušpinil punčocháče a mám moc oranžový vlasy.“
„Aha.“, zmohla jsem se ze sebe vypustit a přemýšlela, jestli nad takovým chováním jen lhostejně mávnout rukou, nebo povědět holý fakt, pravdu, s níž se bude syn setkávat denně jako s naprosto běžnou, všední věcí do konce svého života.
„Víš, Adame, většina lidí posuzuje druhé podle toho jak vypadají a kolik toho vlastní.“
Syn si tlačil do pusy stébla pažitky, které uštipoval z truhlíku na parapetu a naslouchal.
„Už není podstatné, jaký jsi uvnitř a na co myslíš. Lidé to kdysi akceptovali, přijali jako nepsané pravidlo.“ Ano, každý den. Kalkulujeme, měříme, škatulkujeme, závidíme či pohrdáme. Ať už pro dostatek druhého nebo jeho nedostatek, hlavně si přisadit, vyjádřt názor, pohladit ego. Stoupáme z pozic podřazených na schody nadlidí a zase zpět.
„Ale pamatuj, že nejbližší a nejmilejší ti bude ten, kdo umí rozesmát a podpořit, i když nebudeš mít zrovna nejlepší den. Takový kamarád může mít třeba díry na ponožkách, týden nemyté vlasy a v kapse jen jeden drobný peníz a stejně s ním budeš rád.“ Chlapec polkl sousto zelené natě. Jak by mohl něco takového chápat. Hodnoty jako čest, tolerance, soucit, pochopení jsou téměř zapomenuty. Metamorfovaly v hybridy, které lze aplikovat jen na „sobě rovné“. A možná ani k takovým ne. Občas o hodnotách sníme jako malá děvčátka o bájných jednorožcích nebo o vílách Zvonilkách. Co se nedá přepočítat, není. Bez šustění papírků s obrázky Palackého či operní pěvkyně nejsi nic. Bez peněz nejsi nic. A tenhle transparent máme jako za prvního máje vyvěšený v hlavách. Hrabeme, vždyť bez toho není existence. Hrabeme, hrabeme, a pořád je to málo a dokonce míň. A charakter. To mě poser, to je jako co? Nově nalezená mumie někde v pouštích Egypta?
„Víš, já jako Péťa nebudu. Já, maminko, budu šťastnej!“, vyprostil mě z úvah Adam. Svojí dětskou vírou a naivitou. Chvíle dojetí, snad i slza by ukápla, kdybych nevěděla své. Systém. My se v tom systému rodíme a umíráme, předáváme z generace na generaci. A systém koření a množí se jako pleveůl. Občas jej vyrveme i s kořeny, ale je to plevel odolný a tak si vyraší znovu nebo třeba jen o kus dál. Občas se nám nechce a plevel si roste do šíře i výše, až se ani trávě nechce růst. A pak už nezbývá než zeminu vyvézt se vším tím svinstvem a navozit novou a položit trávník. Ale zahrádkáři se nechce. Vždyť je to moc práce a vůbec! Mávne rukou a příští den už zase rve a trhá, vždyť bez toho by to nebylo zahrádkaření…přeci jenom jej to otročení baví…
Olga Bulvová
Nádoba
Stojím v poli obilných klasů, které ještě nezezlátly. Takový ten okamžik, kdy všechna tráva a listí stromů tančí pod náporem letního vánku. A já stojím a přesto tančím s nimi. Bez hudby, v tichosti naducaných temných mraků...
Olga Bulvová
Kdo jsem?
Jsem řeka. Řeka je přirozený vodní tok. Přirozeně teču životem, občas někoho smetu a v zájmu maskování se chovám často velice nepřirozeně. Kromě řek stále tekoucích rozeznáváme i řeky občasně tekoucí. Někdy to teče blbě...
Olga Bulvová
O život
"Život není to, co chceme, ale to co máme." (Arnošt Lustig) Včera. Sedíš v kuchyni a zíráš na hnědé obložení podlahy. A tu nehybnost vlastního nitra ruší jen tikot hodin. Ptáš se: "Jak jsem se dostal až sem?"
Olga Bulvová
Hurá, autoškola!
Musím se přiznat, že jako dítě jsem byla nebezpečná sobě i svému okolí. Především nejbližší rodinní příslušníci se často v důsledku mého jednání chytali za srdce, dovolávali se pomoci boží a potají navštěvovali psychiatra.
Olga Bulvová
Přirozený koloběh
Je to jako čichat k jímce plné hnědošedé hmoty a čekat, že co nevidět zavoní po pivoňkách. Venku pětatřicet nad nulou. Sluníčko svítí, vrabci štěbetají, obloha bez jediného mráčku. K zblití.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Přes Česko přešly bouřky s krupobitím. Dálnici D1 pokrylo bahno a větve
Do Česka přišly přívalové deště, na některých místech padaly i kroupy. Hasiči hlásili desítky...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Kácíš? Pak sázej či plať. Novela zákona zpřísní podmínky kácení stromů
Premium Pokuta až milion pro jednotlivce, až dvacet milionů pro firmu. Tedy desetkrát víc než nyní. Takové...
Padlého rudoarmějce oplakali u Rudolfina. Jenže ho zabili sami Sověti
Seriál Je to snad nejslavnější fotografie z květnového osvobození Prahy a dlouho se věřilo, že Georgij...
Princezna z Kremlu. Touha po diamantech se stala Brežněvově dceři osudnou
Premium Letos uplynulo 95 let od narození Galiny Leonidovny, dcery sovětského generálního tajemníka Leonida...
U Strakonic se srazilo šest aut. Silnici na Písek zavřeli, zasahoval i vrtulník
Na silnici I/4 u Strakonic se stala hromadná nehoda. Podle informací hasičů se srazilo šest aut,...
Prodej bytu 2+1 60 m2 Nádražní, Hostinné
Nádražní, Hostinné, okres Trutnov
2 590 000 Kč
- Počet článků 32
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 932x